Lager Broumov / Braunau 1915-1918

Kniha Lager Broumov / Braunau 1915-1918 přináší unikátní svědectví o životě zajatců v zajateckém táboře z první světové války. Publikace je z velké části fotografickým albem, převzatým téměř doslovně ze skutečného alba, které věnoval táborový lékař dr. Georg Langer prvnímu a nejdéle sloužícímu veliteli broumovského zajateckého tábora generálmajorovi Josefu Mayrhoferovi von Grünbühel v roce 1917. Album se dochovalo v nejméně dvou téměř identických verzích, z nichž jedna patřila do sbírky benediktinského mnicha a profesora broumovského klášterního gymnásia Vincence Maiwalda a druhá, patrně pocházející přímo z pozůstalosti po generálu Mayrhoferovi, je v současnosti v soukromé sbírce. Z té bylo pro publikaci čerpáno, neboť je v počtu fotografií úplnější. Kniha byla doplěna o korespondenci zajatců, přetisky archivních materiálů, článků dobového tisku a podobně. Tyto materiály byly zís kány sp oluprací se sběrateli a znalci z Čech a z Rakouska, většinou pochází ze soukromých sbírek, v některých případech bylo citováno z materiálů uložených v archivech ve Vídni a v Litoměřicích.

Textová část vychází především z dobových vzpomínek pamětníků, zejména ze samizdatu broumovského obchodníka Augusta Welzenberga, který sepsal cenné dílko popisující reálie zajateckého tábora, uvádí statistiky válečných zajatců v táboře internovaných a zemřelých, ale také statistiky spotřebovaného oblečení, otopu, mouky a počty snědených bochníků chleba. Podobný spisek vytvořil také vižňovský řemeslník Franz Treutler, jehož vzpomínka na první transporty zajatců a jejich pěší pouť z vlakového nádraží v Meziměstí (Halbstadt) do tábora a na nucené práce zajatců je v knize rovněž zaznamenána. V závěru knihy je pak uvedeno několik textů pamětníků a přímých účastníků druhé světové války, včetně zajatců, kteří byli zajati v Rusku nebo v Itálii a přibližují tak svým vyprávěním podmínky života zajatců v jiných zemích.

Poslední vzpomínky a fotografie v knize jsou věnovány převratným dnům na přelomu října a listopadu 1918, kdy byl po kapitulaci Rakousko-Uherska zajatecký tábor opuštěn rakouskými vojáky a došlo k jeho rabování a útěkům zajatců, které už nikdo nedokázal zastavit. Mnozí se pak dobrovolně vrátili, aby prvními transporty odjeli zpět do svých zemí.

V zajateckém táboře u Broumova bylo zadržováno celkem přes 30.000 zajatců srbské, ruské, italské, rumunské a černohorské národnosti, některé zprávy hovoři také o makedonských Bulharech, litevských Polácích a podobně. Většina zajatců byla využívána Rakousko-Uherskem a Německem, ale také spojeneckým Tureckem k nuceným pracím v zemědělství, válečném průmyslu a ve stavebnictví, na Broumovsku pracovali zajatci v cihelnách, na pilách, na regulaci řeky Stěnavy, kopali vodovody a kanalizace, štětovali cesty v benediktinských lesích a podobně. Mnozí pracovali na statcích broumovských sedláků. Přes 2.500 zajatců, především Srbů, v táboře zemřelo vlivem vyčerpání, nemocí a podvýživy a byli pohřbeni na zajateckém hřbitově poblíž tábora. V místě stojí dodnes zákonem chráněný památník, který si sami zajatci postavili v roce 1916. Hroby byly v roce 1927 exhumovány a ostatky zajatců převezeny do mauzo leí v J indřichovicích a Milovicích. Místo zajateckého hřbitova bylo potom zplanýrováno, přesto jsou stopy po hrobech patrné dodnes. Na místě zajateckého tábora je provozováno sportovní letiště.

Fotoreportáž z uvedení knihy a zahájení výstavy o zajateckém táboře ze dne 27. 7. 2018